24.2.2009

LUCY 
     Odporny zvuk pageru me budi ve tri ctvrte na pet rano. Jsem on call. Zcela znechucena vytacim cislo nemocnice a predstavuju si, jak budu muset vylezt do minus padesati. Hnus. “Dobre rano, Daso - prave privezli do emergency 80 letou pacietku z Baker Lake. Vrazila si do stehna nuz.” 
Zatraceny Eskymaci. Oni snad s nozem spi. 
OK. Budu tam hned.
     Na posteli na me ceka takova malinkata babicka, belovlasa, s dirou ve stehne a usmiva se. Chvala Bohu rozumi anglicky, protoze ja jsem v Inuktitutu moc nepokrocila. Sestry uz pacientku stabilizovaly a rana moc nekrvaci, pozadam tedy pacietku, at mi vypravi, co se stalo. 
     Babca udela maxiusmev svou bezzubou pusou a zacne vypravet: tuktuktu tuk tuk tuktuktuk tuktuktu tuk tuk tuktuktuk tuktuktu tuk tuk tuktuktuk tuktuktu tuk tuk tuktuktuk tuktuktu tuk tuk tuktuktuk tuktuktu tuk tuk tuktuktuk a pokracuje souvisle asi dvacet minut, aniz by me dovolila ji prerusit,i kdyz ji vubec nerozumim. Tuk tuk tuk se najednou zmeni na iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii a ja se leknu, ze se ji neco stalo a nadskocim ze zidle. 
     Pani se ale  usmiva a pokracuje tuktuk tuk. Zacinam se nesouhlasne mracit a ona anglicky prohlasi : NO TAK ABYCH TO ZKRATILA tuk tuk tuk tuk tuktuk. Tak nevim. Mam se smat a nebo ji zacit skrtit. Ta osoba si zrejme neuvedomuje, ze me prave vzbudila a kolik je hodin, nebo ji predavkovali necim proti bolesti? Nebo je na drogach? 
     Nabrucene ignoruju tuk tuk tuk a jdu si hrat s tou ranou. Kolem sesty hotovo a vysvetluju pacientce, ze za par hodin ji letadlem posilam domu, bude to v poradku a pak jen do kliniky na kontrolu v miste bydliste.             
     Eskymacku opousti uplnkovy usmev a zacne plakat a rekne perfektni anglictinou: neposilej me zpatky. Ja tam nechci. Ja chci radsi umrit. 
     Pomyslim si cosi o tom, jak ta narkotika blbnou lidem hlavu. A omluvne odchazim psat zpravu do jeji karty.
     Sestry na me pomrkavaji a pochichtavaji se. Nechapu. Jedna rekne, no jo, uz je tu zase. Minule ji privezli, ze se otravila paralenem, nekolikrat se travila benadrylem a dokonce se povida, ze kdysi ji privezli, ze zvraci krev a ona si pritom nacpala do pusi svoji vlastni menstruacni krev. 
     Konecne chapu. Ona je proste mentalne nemocna. 
     Napisu zaznam a protoze uz se mi nechce jit na hodinu spat, probiram se jeji kartou. 
     Najdu jeji zivotopis sepsany jednim z jejich lekaru. Tim, co ji kdysi skutecne prijal s pusou plnou menstruacni krve.

-Jmenuje se Lucy. 
-Narozena v roce 1928
-V jedenacti letech provdana jeji rodinou za lovce, ktery zil se svoji sestrou, matkou a dvema detmi, ktere mel s jinymi zenami. Zili spolecne v iglu. 
-Nemuze mit s manzelem deti prvni roky manzelstvi 
-1943 hladomor v Nunavutu. V iglu umiraji jeji muz, jeho dve deti, manzelova matka a sestra. Hlady. Hroby jim do ledu vyhrabala sama
-Vraci se do puvodni rodiny, ktera ji ale v dusledku hladomoru odmita zivit  
-Provdali ji za mistniho samana, ktery uz byl dvakrat zenaty. Nikdy se nerozvedl, jeho prvni dve zeny zmizely. Policie to nevysetruje, boji se , ze by na ne saman poslal zle kouzlo. Povida se, ze je nechal vykrvacet, protoze potreboval lidskou krev na sva zaklinadla. 
-Porodila mu dve deti. 
-Deti zmizely beze stopy. Postup policie jako v pripade predchozich manzelek. 
-V roce 1958 dostava Lucy tezkou tuberkulozu a je odvezena do civilizovane Kanady do sanatoria, kde se leci v karantene 6 let. Tam se poprve zamiluje a tesne pred propustenim porodi syna. Ona i dite jsou letadlem odvezeni domu. K samanovi. No nadsen z toho zrejme nebyl, protoze zena i dite jsou castymi navstevniky nemocnice s tezkymi zranenimi a sexualnim zneuzivanim. Presto se Lucy manzela boji opustit, boji se, ze by udelal zle kouzlo jejimu synovi. 
-Syn dospeje a odchazi. Od te doby se Lucy snazi odejit od manzela. Nekolikrat se otravila, porezala, obesila, vzdycky ji poslali k nemu zpatky. Asi je opravdu schopnym samanem.

     Jsem jejim pribehem otresena. Jednak proto, ze je otresnej, jednak proto, ze se stydim. Jdu za Lucy a slibuju, ze udelam, co bude v mych silach, aby nemusela zpatky. 
     Druhy den volam, faxuju, ukecavam, presvedcuju. Modlim se za Lucy, at mi Buh pomuze vyridit ji domov duchodcu v Churchillu, aby aspon na stari nasla jeji duse klid. Vsichni ostatni doktori pomahaji. Neverim.     
     Povedlo se. Zejmena vsechny mlade lekare jeji pribeh ohromil a urednicka ruka dala razitko. Maji dve volna mista v domove pro seniory. Muze tedy zustat. S detskym nadsenim letim za Lucy oznamit ji tu novinu. Bude stastna, splni se ji sen, bude mit klid , teplo, jidlo.
 A televizi.

     Jeji pokoj je prazdny. Kde je Lucy? ptam se sestry. Sestra mi oznamuje, ze Lucy dnes rano podepsala revers a zmizela. V tu chvili jako by na me spadl inuksuk.  Uz asi chapu co znamena iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii