Tentokrat uz je vsechno mnohem klidnejsi. 
     Kdepak by me mohlo prekvapit, ze moje kufry musi byt skoro prazdne, aby splnovaly pozadovany vahovy limit, ktery na ne Calm Air klade. 
Kdepak by me mohlo zaskocit, ze moje prirucni zavazadlo musi byt jen mikrokabelka s pasem a penezenkou. Vsecko je v pohode. 
     Prijizdim na letiste taxikem, v klidu, neupocena, docela presne vim ve kterem kufru mam stetoskop.
     Ja, zkusena cestovatelka drsneho severu. I to letadlo je tentokrat mnohem vetsi a pohodlnejsi. Misto 25 cestujicich se do nej vejde celych 32, dokonce nabizeji kavu a krome zatek do usi i mentolove bonbony.
Pripadam si ve srovnani se zazitky minuleho mesice neuveritelne ostrilena.. Cesta ubiha velmi pekne.
     Let ma mezipristani v Churchillu, kde me vsichni zdravi a vitaji, protoze si mysli, ze jsem byla doma jen na kratsi dovolene a vracim se. 
Musim je zklamat. Kdepak Churchill. Jedu do Rankinu.





     Churchillane neveri svym vlastnim usim, proc by nekdo jejich slavne turisticke mestecko vymenil za takovou diru, jako je Rankin Inlet. Bohuzel. Jsem sama moc zvedava, co me v Nunavutu ceka.

     Nunavut je nejvetsi a nejmladsi casti Kanady, aspon co se tyce vyhlaseni nezavislosti. 
S vlajkou, na ktere je - jak jinak -  Inuksuk.









     Toto teritorium vzniklo v roce 1999, hlavnim mestem je Iqaluit na Baffin Island a Rankin Inlet by mel byt druhym nejvetsim mestem tohoto teritoria. 
Tak snad to takova prdel sveta nebude. Uvidime.
     Z letadla vidim jen bilou, obcas modrou a vic bile a chvilema si nejsem jista, jestli je to snih, nebo oblaka.













A jsme tady.








     Jako tradicne na me ceka Eskymak, aby mi pomohl s kufrem. Tenhle Inuk je malicky, bezzuby a usmevavy. Mam starost, ze setkani s mymi, i kdyz poloprazdnymi kufry  by nemusel prezit, odmitam tedy jeho nabidku, ze mi 
s nimi pomuze. Jmenuje se Ernest....tuktutktutk.....prijmeni nerozumim.
Odvazi me do meho noveho bydliste, kde je sest pater. Ja pry mam bytecek az nahore. Urcite je tam krasny vyhled. Kdyby tak jen meli vytah. Cela uricena se tahnu s kuframa do sesteho patra a za mnou pobiha Ernest. Neco mi vypravi, ale bud to neni anglicky nebo je to v Inuktitut, vubec mu nerozumim.
Da mi klice od bytu a odchazi.
     Bytecek je velmi pekne zarizen, navic ma i samostatnou loznici, dobre vybavenou kuchyn s kamny, mikrovlnkou a kavovarem. Pomyslim si, jak si tu lekaru povazuji, ve srovnani s uplne prazdnou komurkou v Churchillu, tohle je vystavni! Nejen, ze je tu televize a dvd prehravac, v loznici je velke letiste a druha televize. Na sedaci souprave jsou prave lisci kozesiny, na stenach nadherne obrazy a na nabytku spousta arcticke keramiky a vyrobku z parohu karibu. Najednou i pres veskerou pocatecni euforii nad timto prijetim znejistim.
Lednicka je plna jidla..., ale i skrin je plna obleceni. Panskeho. U postele stoji muzske boty.
     Nevim, co si o tom mam myslet. V koupelne je sice spousta serepeticek na pesteni pleti, ale i holeni. 
     Jsem zmatena. O pohostinosti Eskymaku, vcetne ochotneho zapujceni vlastni manzelky k tomu, aby hostu ohrala postel uz jsem hodne slysela, ale kos na pradlo plny slipu?
     Jak tak dumam v koupelne nad pradelnim kosem, najednou v zamku zasramoti klice a otevrou se dvere. Nejdriv se k smrti leknu, ale jdu se podivat, co se deje. Zustanu stat jako mrazena. V chodbe meho apartmentu se vasnive liba nejaky par. Hetero. Nevim, jak jim dat najevo svou pritomnost a vubec nechapu, kde vzali klice od meho bytu. Hello, reknu nesmele. Oba vydesene vytresti oci. Who are you?
No to sou otazky. To bych se snad mela ptat ja, ne? Predstavim se coby novy resident a muz se me pta, jak jsem se sem dostala. Vysvetluju, ze jsem byla prave privezena z letiste a dostala klice od tohoto apartmentu. Chlap procedi cosi o tom, ze toho Ernesta zabije a vzapeti nekam telefonuje a odchazi.
Zena je pratelska , podava mi ruku a predstavuje se . Vysvetli mi, ze tenhle apartment neni ten muj, muj ma dvere primo naproti a Ernest mi zjevne dal spatne klice. Ona je vrchni sestra ve stredisku, kde zitra nastupuju. Skutecne moc mila, o neco nizsi, hubenejsi a mladsi nez ja. Citim se trapne, ale pocit viny nemam.
     Za chvilku se k nam pripoji dotycny muz, ktery drzi v ruce klice. Podava mi je a oznamuje, ze to jsou ty spravne klice pro me. Predstavuje se jako Dr. Key, muj  primy nadrizeny po dobu pristich ctyr tydnu.
     Za vchodovymi dvermi nenapadne nakukuje bezzuby usmev a mrka na me.
Omlouvam se, beru kufry a odchazim.
     Ernest je samozrejme sooooooooooooooooooooooo sorry, ale furt se pritom smeje. Tak nevim. Eskymacky smysl pro humor?
     Muj apartment je taky fajn, sice zadne slipy, holeni nebo plna lednicka, ale porad pekne vybavena kuchyn, samostatna loznice a dve televize. K memu velkemu prekvapeni, uprostred velkeho stolu v kuchyni stoji velmi znama lahev. Bohuzel prazdna.Vede me k nostalgickemu premysleni o tom, kdo tu asi bydlel prede mnou.




     Jsem po ceste unavena a rano zacinam v pul devate. Jdu se tedy vysprchovat a premyslim, co me zitra ceka v klinice a jaky vubec ten pobyt 
v Rankinu bude. Zatim je to pro me velkou neznamou. Jen sveho sefa uz znam. A vim, ze umi vasnive libat.







Laska nejen
nemoci prenasi.
VY

JA A ESKYMACI

Dnes již 5605 visitors (14440 hits)
=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=